Zápas v divadelní improvizaci

Co je to improvizační zápas?

Základem je čistá improvizace. Hráči nemají předem nic připraveného, vyjma týmových pokřiků. Hraje se na témata od diváků, formu jednotlivých improvizací určuje rozhodčí.

A proč zápas? Protože je tato forma divadelního sportu inspirována hokejem a jeho pravidly. Stejně jako na ledě se i na jevišti setkávají dva týmy, které bojují o vítězství. Tento boj je ale sveden jen na oko, ve hře, protože oběma týmům jde ve skutečnosti o spolupráci a každý prohřešek proti ní je rozhodčím pískán jako faul. Diváci hlasují po každé improvizaci pro tým, který podle nich lépe improvizoval, a tím ovlivňují skóre.

Jak zápas probíhá?

Celým večerem provází konferenciér. Jeho úkolem je nastavit správnou atmosféru a být prostředníkem mezi jevištěm a hledištěm. Představí divákům týmy a vysvětlí pravidla. Součástí zápasu může být i postava trenéra, který vede veřejnou rozcvičku hráčů.

Na scénu přichází pomocní rozhodčí a hlavní rozhodčí. Poté prezentují týmy své pokřiky. Rozhodčí losuje divácké téma, volí tzv. kategorii (disciplínu), ve které se bude improvizovat, a jak dlouho improvizace potrvá, a může dát hráčům také čas na přípravu (zpravidla dvacet vteřin).

V průběhu improvizace sleduje rozhodčí, zda hráči neudělali faul proti improvizačním pravidlům. Pokud zpozoruje chybu, zapíská na speciální píšťalku zvanou kazoo a naznačí příslušným gestem , jaká pravidla hráči porušili. Když improvizace skončí, rozhodčí si předvolá kapitány týmů, vysvětlí písknuté fauly a udělí týmům odpovídající trestné body.

Poté diváci mohou hlasovat pro tým, který se jim více líbil. K hlasování mají zpravidla dvoubarevné kartičky dle barev týmových dresů. Pomocní rozhodčí počítají hlasy a týmu, který jich má víc, připíší bod na ukazateli skóre. Pokud tým dostane od rozhodčího 3 trestné body, získává druhý tým automaticky jeden kladný „herní“ bod navíc. Zápas je zakončen vyhlášením vítězného týmu.

Které kategorie můžete vidět na zápase?

Každý tým má svůj repertoár kategorií (disciplín). Těsně před zápasem rozhodčí prochází seznam kategorií a vybírá ty, které oba týmy znají. Mezi běžnými kategoriemi můžete najít:

• Vyprávěná: Jeden hráč se postaví na zadní střed jeviště, a stává se tím pádem vypravěčem. Druhý hráč tvoří první postavu. Vypravěč navodí situaci a před ním se rozehraje scéna, do které mohou vstupovat i další postavy. Vypravěč zasahuje do děje, posouvá příběh v čase a ukončuje celou improvizaci. Vyprávění se tedy střídá s hraným dějem.
• Filmové a televizní žánry: Dva hráči rozehrají situaci na divácké téma. Po krátké chvili je rozhodčí písknutím zastaví ve stronzu a vybere ze soupisu filmových a televizních žánrů jeden konkrétní. Hráči musí pokračovat v rozehrané situaci a zároveň naplnit zadaný žánr. Rozhodčí žánry postupně střídá. Obvykle se během této disciplíny vystřídají i dvojice hráčů.
• Mikrofon: Hráči rozehrávají na divácké téma volnou improvizaci. Kdokoli z diváků může kdykoli zvolat „mikrofon“. Hráč, který jv tu chvíli mluvil anebo jednal, přichází k mikrofonu a zpívá krátkou píseň – vnitřní monolog své postavy.

Celkem je v české Improlize známo okolo 50 disciplín a stále vznikají nové. Ty běžné jsou pro potřeby improvizátorů popsané na wiki.improliga.cz

Proč a co rozhodčí píská?

Zápas v improvizaci má přesná pravidla.

Rozhodčí má hlavní slovo. Jeho úkolem je udržet tzv. „dobrou hru“. Pomocí domluvených gest a za zvuku kazoo vstupuje do improvizace, když hráči porušují pravidla.

Improvizátoři se s pravidly „dobré hry“ seznamují na trénincích svého týmu. Učí se základním hereckým a improvizačním dovednostem, ale i schopnosti sledovat více věcí zároveň, soustředit se a spolupracovat.

V improvizační hře je důležité, aby hráči uměli rychle reagovat, přijímat nápady druhých a dále je rozvíjet. I pro porušení těchto pravidel jsou vymyšlené různé fauly jako je například negování (tzn. když hráč reaguje na nahrávku kolegy záporem „ne“ a improvizaci nikam dál nerozvíjí).

Speciální pravidla pak nese každá jednotlivá kategorie (disciplína) Konferenciér je divákům vysvětluje před začátkem improvizace. Pokud hráči nedodrží některé z pravidel, je jim písknut faul „mimo rámec kategorie“.

Jedním z pravidel je také rovnoměrný počet hráčů obou týmů ve hře. Pokud bude na scéně 1 hráč z jednoho týmu a 4 z druhého, dopouští se hráči faulu zvaného „nepovolený počet hráčů“.

Během představení se můžete setkat s dalšími fauly, jako např. „nátlak“, „šaškování“, „hrubá chyba“ nebo „klišé“. Pravidla se pro vás stanou čitelnějšími, jakmile se podíváte na zápas.

Jak vznikly zápasy v improvizaci?

Historie divadelních sportů spadá do sedmdesátých let 20. století. Ve Velké Británii působila v těchto letech divadelní skupina Keith Johnstona The Theatre Machine. Vznikla v Londýně a své umění prezentovala při kočování celou Evropou. Právě tento zdroj je důležitý pro vznik divadelních sportů. Ty byly provozovány bez účasti diváků v rámci Johnstonova workshopu, později byly představeny divákům v kanadském Torontu a dalších městech. V roce 1984 založil Dick Chudnow ComedySportz v Milwaukee, kde se také uskutečnilo v roce 1988 první mistrovství v improvizační komedii. Zúčastnilo se ho tehdy deset týmů. V roce 1977 také vznikly zápasy v Quebecu